Vamberk 12:20hod - Na Michalovu poznámku: "Až se zase pojede ´´do oběda´´, tak si ten oběd vezmu sebou." nereaguji a dělám, že nevím o čem mluví.

Podle Kamila dorazila krize už i k němu. Jak říká: Pije staré víno, jí plesnivý sýr a jezdí v autě bez střechy. :)

"Vojtíšku tohle je doprovodné auto, co jezdí za závodníkama. Kdybys třeba píchnul, tak vyskočí mechanik a ze střechy ti dá nové kolo..." Vojtova bezprostřední reakce: "A to jako zdarma???"

Petrovo hodnocení překrásné krajiny v okolí Corvary: "Tady je to úplně jako na těch pohlednicích, co vypadají jako kýč." (myšleno v dobrém)

„Pavle trochu zvolni! Vzadu si pořád nastupujou!“ Pardubičtí, původně volně jedoucí, veteráni si museli "nastupovat" (rozuměj: intervalově spurtovat), aby se udrželi vepředu jedoucího Pavla.

Při společném tréninku byl před námi temný mrak. Na tuto skutečnost Zdeněk moudře odpověděl, tak jsem z toho udělal: „Pravidlo č.3 Hmmm, jsou jen dvě možnosti.“

Srandičky, srandičky. Na to Pavla užije. Víte proč, podle něj, jezdí Jirka stále se sluchátky? „Poslouchá motivační nahrávky. Šlapej,šlapej! Přidej! Nastup si!!!....“

Říkám Martinovi: „Kamil už nemůže.“ a očekával jeho zvolnění, protože viditelně nemohl. Otočil se na mě, aniž by ubral, a chladně řekl: „Kecá!“

„když máš v kalhotách hovno, tak jedeš jako hlemýžd,“ řekl Jirka při závodu Starobrno jednomu ze svých žáků „jedeš jako by si měl v na nohách 1 kilo sraček“ jde videt že jiří chce vyhrát za každou cenu

„Je to tudy sice delší, ale zato horší cesta.“ z filmu Sněženky a machři, použitelné krásně na kole.

Pravidlo č.2 Při rychlostech nad 35 km/h jedeš vždy proti větru. Subjektivní pocit, který je výrazně silnější, než by člověk čekal. Myšleno - jízda po rovině.

Jirka vypráví: „Posledních 500 m na Šerlich se spurtovalo. Vydržel jsem to asi 250 m, pak jsem musel zvolnit a...“ (nepřichází ten správný výraz)
„...a zrestartovat plíce. :)“ pohotově pomáhá Lukáš.

Jirka: „To kvůli nám nemuseli zavírat silnici.“
Lukáš: „Ale jo, oni totiž dosatali hlášku že se sejdou víc jak dva závodnící V6ky.“
Při úterním tréninku ns kruháči v Kostelci nad Orlicí.

„Jó kdybys tak měl v akci potapěčskej neoprén..., to bude hit letočního cyklistickýho léta :-)“ odpověď Pepči na jednu cenovou akci V6ky

Coach po 10 metrech jízdy „Tak to né! Já chci pořádný sedlo!“ Martinova odpověď: „Takové šidítko, to na tebe nebude.“ Sudety tour, zapůjčený Specialized Roubaix se sedlem BODY GEOMETRY od "Spešla"

„Ty vole, mám nemocný záda a né nohy!“ Odpověď Kosti na otázku, jak dokáže ve vysokém tempu ujet 200km. (Má sešroubované 3 obratle.)

„Tělo musí bejt pořádně zhuntovaný, von tě tam pak Pán Bůh nebude chtět. Podívej se na mě...“ Ravanelli po výjezdu na Plasnici

„To je kopec, já už nemůžu!“
„To není kopec, to je jen přizvednutá rovina.“ Rozhovor mezi Aničkou a Vlaďkou, když se vracely z vyjížďky.

„Na leadra to zatím není, ale jako domestika tě bereme.“ Martinova parodie na lídlův slogan: Na vedoucího to zatím není, ale jako zákazníka vás bereme.

„Dneska bude k obědu králík.“ Přesný Kamilův tip. (Lůže - Kritérium o čokoládového zajíce)

„To se mě ještě nestalo, aby byl start až se závodníci sjedou na start.“ řekl Martin, když viděl, že většinu startovního pole v Lůži tvoří naši jezdci.

„Tak sakra kluci neblázněte a pojďte už.“ pokračování předešlé hlášky v Lůži. Jako, že pořadatelé říkají:

Pravidlo č.1: „Když nenajdu 5 důvodů proč nemůžu, tak jedu. Dneska jsem našel jen tři. :)“ mi řekl Břeťa H., když jsem si naříkal na hodně práce a málo času.

„Už necejtím nohy.“ Odpověď: „Já taky ne, večer si je umyjem.“ odpověděl Martin Blance při zdolávání Grosscloknerské magistrály.

„Nesesedej z kola, dyk je to jenom blbej kopec :)“ zvolal na mě spolubydlící z hotelu při výjezdu na ledovec Kuhtai v Alpách

„To auto troubilo na tebe, Kamile!“ Na silnici do Bělečka jsme jeli všichni vedle sebe. Jediný Kamil neměl přilbu.

„Teď bude už jen skopec.“ Byla povzbudivá odpověď jednomu jezdci ve skupině, který poslední kopec vyjel s vypětím všech sil.

„Nepřehnals to s tím hubnutím?“
„Ne, to má průhledné prádýlko,“ přidal druhý.
Odpověď: „Ani jedno pánové, jsem jen zmrzlej na kost.“

„Hele, hele! To je ten z V6ky!“ slyšel Martin z kempu, když trénoval na Seči.

„Martine, chceš nechat otevřeno?“
Teamové oblečení dokonale zmátlo spolubydlícího v bytovce. Chtěl mně nechat otevřené vchodové dveře. Po odpovědi: "Ne, počkám na něj dole." teprve zaostřil a řekl: "Jéé, pardón."

„Zatáčej rovně!“Pokyn jednoho trenéra svému svěřenci, který mě zaujal.

„Na příště si všichni přitáhnete brzdy,“ řekl na Giru de Vysočina 08 Láďa v době, kdy začal mít pocit, že mu to nejede. Pohotová byla Pepčova odpověď: „Nebo ty si je povol.“

261 km v nohách při návratu z Pradědu. 50 km ještě domů, už cítíme každý kopeček. Zastavujeme na Pastvinách na krátkou přestávku. Někdo vtipkuje, že si můžeme půjčit lodičku a v tom padla od Jirky Valenty tato věta:
„Nebo si můžeme půjčit šlapadla.“

„Protože jsi ho ještě nepoužil. :)“ Odpověděl "jako" Láďovi p. Třasák na větu: „Jirko, ten přesmykač jsi seřídil perfektně. Zatím spokojenost.“ Nebylo to adresováno někomu jinému? (mechanik V6ky - Jirka - jel hned před Láďou...) :)

Jedna z konverzací při "silničním" Orlickém kole, které vedlo cestou necestou: „Tohle vědět, tak bych si vzal horský!“
Odpověď Ládi Synka: „Ty si ho chceš zkurvit?“

„Tuhle cestu jsi našel na staré vojenské mapě?“ další glosa na adresu Pepeho (Vosa) při Orlickém kole.

„Nezastavuj, nebo zmrzneš!“ říkal Martin Blance v Jizerských horách v létě roku 1997, kdy teploty dosahovaly 30°C.